VideoCulture Fest 2017
Divácké hlasování začíná 21. 11. 2017, 20:00. Přihlášené filmy do soutěže naleznete zde.
Podzimní návštěva Ostravy
Na Festivalu Dobrých Zpráv získal film Houbaři třetí místo v kategorii Krátkometrážní snímek.
Podzimní návštěva Ostravy
Na Festivalu Dobrých Zpráv získal film Houbaři třetí místo v kategorii Krátkometrážní snímek.

Historie VideoCulture Festu


2016
2015
2015
2014
2014

2013

2012

2011

2010

2009

2008

2007

2006

2005

2004

2003

2002

2001

2000

1999

VideoCulture Fest je soutěž určená pro amatérské filmaře, jejichž filmová dílka budou hodnocena odbornou porotou.16. ročník proběhne opět kompletně po internetu (od přihlašování filmů, přes samotnou projekci až po vyhlášení ocenění).

Soutěžní filmy musí být nahrány na serveru YouTube nebo Vimeo a v přihlášce musí být uvedená platná webová adresa směřující na přihlašovaný film. Filmy budou po úspěšném přihlášení zařazeny do soutěže a vyvěšeny na našich webových stránkách společně se všemi ostatními filmy, kde si je může každý přehrát. Celá účast v soutěži je zdarma.

Snímky bude možné přihlašovat od 1. 11. 2016, 20:00 do 15. 11. 2016, 20:00. 
Hlasování návštěvníků našich webových stránek bude probíhat od 16. 11. 2016, 20:00 hod. do 23. 11. 2016, 20:00 hod.
Výsledky VideoCulture Fest 2016 budou zveřejněny nejpozději 4. 12. 2016 na našich webových a facebookových stránkách.

Článek do časopisu VIDEOHOBBY – čtvrtletník Českého výboru UNICA – Celostátního neprofesionálního filmu České republiky 2017, č. 1

Důležité soubory

Přihláška

Přihlašovat filmy do soutěže bylo možné do 15. 11. 2016, 20:00. 

VideoCulture Fest 2015

VideoCulture Fest je soutěž určená pro amatérské filmaře, jejichž filmová dílka budou hodnocena odbornou porotou.

Tento ročník proběhne opět kompletně po internetu (od přihlašování filmů, přes samotnou projekci až po vyhlášení ocenění).

Soutěžní filmy musí být nahrány na serveru YouTube nebo Vimeo a v přihlášce musí být uvedená platná webová adresa směřující na přihlašovaný film. Filmy budou po úspěšném přihlášení zařazeny do soutěže a vyvěšeny na našich webových stránkách společně se všemi ostatními filmy, kde si je může každý přehrát. Celá účast v soutěži je zdarma.

Snímky bude možné přihlašovat od 4. 11. 2015, 20:00 do 21. 11. 2015, 23:59.
Hlasování návštěvníků webových stránek bude probíhat od 22. 11. 2015, 12:00 hod. do 5. 12. 2015, 12:00 hod.
Výsledky VideoCulture Fest 2015 budou zveřejněny 6. 12. 2015 na našich webových stránkách.

 

Důležité soubory

Přihlásit film do soutěže

Přihlašování filmů do soutěže bylo 21. 11. 2015 ukončeno.

KULTURNĚ : KREATIVNÍ : FILMOVÁ : AMATÉRSKÁ : INTERNETOVÁ SOUTĚŽ14. ročník

VideoCulture Fest je soutěž určená pro amatérské filmaře, jejichž filmová dílka budou hodnocena odbornou porotou.

Tento ročník proběhne opět kompletně po internetu (od přihlašování filmů, přes samotnou projekci až po vyhlášení ocenění).

Soutěžní filmy musí být nahrány na serveru YouTube nebo Vimeo a v přihlášce musí být uvedená platná webová adresa směřující na přihlašovaný film. Filmy budou po úspěšném přihlášení zařazeny do soutěže a vyvěšeny na našich webových stránkách společně se všemi ostatními filmy, kde si je může každý přehrát. Celá účast v soutěži je zdarma.

Snímky bude možné přihlašovat od 6. 10. 2014, 00:01 do 24. 11. 2014, 23:59. Vyhlášení bude zveřejněno 8. 12. 2014 na našich webových stránkách.

 

VIDEOCULTURE FEST 2013, 2. ročník internetového festivalu

V pořadí se jedná o již 13. ročník VideoCulture Festu. Tématem letošního festivalu je: „Všichni spolu“.

VideoCulture Fest je soutěž určená pro amatérské tvůrce, jejichž filmy budou hodnoceny jak odbornou porotou, tak i návštěvníky webových stránek.  Tento ročník proběhne opět kompletně po internetu (od přihlašování filmů, přes samotnou projekci až po vyhlášení ocenění).

Soutěžní filmy musí být nahrány na serveru YouTube nebo Vimeo a v přihlášce uvedená platná webová adresa. Filmy budou po úspěšném přihlášení rozřazeny podle kategorií (do 18 let, více než 18 let) a v těchto kategoriích budou řazeny v pořadí, ve kterém budou přijaty (tj. dříve přihlášené snímky budou na prvních pozicích). Celá účast v soutěži je zdarma.

Snímky bude možné přihlašovat od 18. 10. 2013, 00:01 do 15. 11. 2013, 23:59. Schválené filmy budou postupně přidávány na naše webové stránky a 18. 11. 2013, 00:01 bude zahájeno hlasování pro návštěvníky webových stránek. Každý návštěvník může za celou dobu diváckého hlasování hlasovat pro každý film pouze jednou. Hlasování bude probíhat do 27. 11. 2013, 23:59 a všechny ceny (od odborné poroty a diváků) budou vyhlášeny 30. 11. 2013 na našich webových stránkách.

Soubory týkající se VideoCulture Festu 2013
PDF
Propozice – VideoCulture Fest 2013
PDF
Poslání – VideoCulture Fest 2013
PDF
Návod – Jak nahrát film na Youtube a získat odkaz do přihlášky?
PDF
Plakát – VideoCulture Fest 2013

Výsledky VideoCulture Fest 2013

2012: Internetový VideoCulture Fest

• Letošní téma festivalu je volné.

• Filmy budou řazeny v pořadí, ve kterém budou přijaty. Tj. první přihlášené filmy budou na prvních pozicích.

• Soutěží se bez jakýchkoliv poplatků.

• Přihlašovat filmy je možné do 7. 12. 2012. Vyhlášení výsledků proběhne 27. 12. 2012.

• Divácké hlasování bude spuštěno po přijetí všech filmů (10. 12. 2012). Každý divák smí hlasovat jednou za 24 hodin pro každý přihlášený film.

Přihlašovat filmy do soutěže VideoCulture Fest 2012 bylo možné do 7. 12. 2012, 23:59.


Přihlášené filmy

Výsledky

Propozice

Poslání

Jak nahrát film na YouTube?

2011: VideoCulture Fest

MEDIALOG V PONREPU

Festival proběhl 11. listopadu 2011 ve spolupráci s kinem Ponrepo.

Jde o prezentaci a soutěž amatérských filmařů, filmařských skupin, klubů, bezprahových zařízení a jednotlivců.

Součástí akce byla dopolední filmová dílna – prezentace amatérského středometrážního filmu a studentských filmů s rozbory

Přibližný program:

  • Dopolední filmová dílna pro ZŠ, SŠ a pedagogy
  • Promítat se bude středometrážní amatérský film – Andělé na kolejích, studentské filmy, které vznikly v rámci projektového vzdělávání se zaměřením na genetiku a kulturně historické dědictví
  • Křest knihy Mediální tvorba v kontextu vzdělávání
  • Odpolední projekce VideoCulture Fest 2011
  • Soutěž amatérských filmařů v kategoriích do 18 let a nad 18 let
  • Nesoutěžní kategorie – i amatérské filmy v původním znění – zejména zahraniční partneři
  • Vyhlášení výsledků a slavnostní zakončení festivalu
  • Rozbory filmů s autory a porotou
  • Kolokvium o mediální pedagogiceSložení poroty:
  • Alice Růžičková / FAMU Praha – předsedkyně poroty
  • Jan Polách / filmový kritik
  • Petra Bidlasová / NG PrahaV rámci VideoCulture Fest 2011 probíhaly fotografické výstavy v Mirošově a v Hostivicích u Prahy

    Program festivalu

    Přijaté filmy

    Výsledková listina

2010: VideoCulture Fest


Seznam přijatých a nepřijatých filmů na VideoCulture Fest 2010


Program VideoCulture Fest 2010 – 1.část

Výsledková listina

Propozice 2010

Ocenění pro autory vyrobilo Bezbariérové pracoviště tolerance B. P. T. spol. s r. o.

2009: VideoCulture Fest

Na téma: „Rozlety s přehledem“

Poslání nezávislého filmového festivalu pro skupiny a jednotlivce:

„Prostřednictvím komunikace obrazem videofilmu (filmu), poznávání kultury jiných mladých lidí ze škol, městeček, měst v ČR a v zahraničí“.

Společné dialogy, prezentace mladých autorů v intimním prostředí kina, velkého plátna, porotou, tvůrci, diváky mohou pomoci přispět ke kreativitě jednotlivých tvůrců, jejich volnočasových pedagogů, pedagogů a nastavit tak aktivní proces práce s digitálními médii se zaměřením na filmovou tvorbu. Zároveň mohou bohatit školy, skupiny, jednotlivce s promítanými filmy jiných autorů a motivovat je k dokonalejším filmovým dílkům. Právě samotné produkty mohou dát také divákovi, přítomnému pedagogovi možnost nahlédnout do mentality, srdcí mladých tvůrců a přispět nemalou měrou k pochopení různých pohledů na svět, ve kterém tito mladí autoři žijí, tvoří, učí se, pracují.

2008: VideoCulture Fest

Letos na téma: „Echo“

Místo konání: Kino Ponrepo, Bartolomějská 11, Praha 1 a Městská knihovna Mirošov u Plzně (fotografická vernisáž autorů s mentálním handicapem na téma: „Jsme jiní a stejní“)

1. část Festival v kině Ponrepo, Praha 1:

Dne 17. října 2008 se v odpoledních hodinách v promítacích prostorách kina Ponrepo v Praze 1, konal již 8. ročník VideoCulture Fest.

Než přejdu ke shrnutí průběhu tohoto ročníku festivalu, ráda bych zmínila o tom, co může tento festival znamenat pro mnohé lidi:

Jde o skupiny mladých lidí, jednotlivce, kteří mají zájem o práci s kamerou, o film (i profesionální), o kulturu jako takovou, o současné dění na jejím poli, ale hlavně mají zájem o společnost a vztahy v ní a nechtějí se smířit s konzumním příjmem obrazových „dešťů“. A pro své filmy hledají náměty právě v této společnosti.

Jde o učitele z českých škol, pro které je toužebným přáním mít v lavicích kreativní jedince.

Jde také o nezávislé filmaře, kteří vyznávají svobodu umění a nechtějí se čemukoliv podřizovat, ale na tomto festivalu se mohou porovnávat s dovednostmi jiných a slyšet verdikt poroty.

Jde také o ostřílené filmové amatéry, kteří mají za sebou celou řadu filmařských zkušeností, ale rádi předvedou co umí.

Jde také o to se podívat jak to dělají jinde, tj. o mezinárodní výměny.

Jde o ty, kteří jsou často v naší společnosti odsouváni na poslední „koleje“ jako méněschopní pro filmovou tvorbu.

Proto je VideoCulture Fest zcela nezávislý festival, který umožňuje prezentace roztodivných videoproduktů (autorských filmů) v příšeří kina. Tak je možné, že se setkávají snímky – profesně vzato třeba i amatérské (NE)kvality, ale za to lidsky hluboké, smysluplné. Jde o prolínání kultur třeba i na lokálních úrovních doma a v mezinárodním kontextu.

A jaký tedy byl letošní ročník festivalu v kině Ponrepo?

Byl bohatší na diváckou účast, takže to je jeho velké plus oproti jiným ročníkům. Většinou přijdou jen autoři a diváci, tzv. „ z ulice“ nepřijdou, jen kolem kina „proletí“ za nákupy do místních supermarketů. Byl bohatý na zážitky. Realizační tým festivalu se snažil, aby diváci neupadli do letargie pod dojmem, že vše dobře klape, a tak drobné technické nesnáze využil k „ozvláštnění programu“. Boj konferenciérů s mikrofonem sklidil u diváků velký ohlas. Ovace vzbudily, promítané filmy, které vypovídaly o tématech vážných, ale i veselých, takže si přišel na své i ten nejnáročnější „přesuliční“ divák. Byl o česko-německém projektu PGD (nesoutěžní část) – promítaly se filmy z gymnázia v Lipsku a z Gymnázia Na Vítězné pláni v Praze 4, na téma Preimlantační genetická diagnostika, o česko – francouzkém projektu Brány Evropy (nesoutěžní část) – promítal se dokument stejného jména, přítomni byli i účinkující pamětníci v dokumentu.

2. část v Mirošově u Plzně – Fotografická vernisáž autorů s mentálním handicapem

Město Mirošov nám již podruhé vyšlo vstříc a umožnilo uspořádat ve spolupráci s městskou knihovnou samostatnou výstavu fotografií Tvůrčí skupiny Večernice, která je jednou z filmařských skupin našeho sdružení.

Tématem instalace se neslo poselství: „Jsme stejní a jiní“, neboť součástí výstavy byly i fotografie z Indie, které dodala členka našeho sdružení Alice Šímová (studentka OA). Návštěvník tak měl možnost konfrontovat fotografie (statický obraz) od různých autorů s a bez handicapu. Co si z této výstavy odnesl, záleží jen na něm, ale podle diváckého ohlasu se dá říci, že kvalita výpovědí je srovnatelná. Fotografie jsou i dnes k nahlédnutí v prostorách budovy Obchodní akademie, Svatoslavova 7, Praha 4.

Za tato nevšední setkávání a tím i příležitost k prezentacím pro naše autory děkujeme Mirošovu z plného srdce. Stejně tak děkujeme i za finanční podporu!

2007: VideoCulture Fest

První přehlídka začala 2. června ve 14. hodin v pražském kině Aero na Žižkově a nesla se v duchu akcí, které MEDIALOG pořádal v pražských kinech v minulých letech. Ačkoli se v minulém roce nejednalo o festival soutěžní, letos se zase soutěž vrátila a tak bylo o napětí postaráno. Porota ve složení: Mgr. Jan Mašek Ph.D – ZČU, Ivo Janíček ČKK Videoklub Praha, předseda poroty Tomáš Hruška – člen AČV MEDIALOG, rozhodla o ocenění pro snímky přihlášené do soutěžních bloků v kategorii do 18 let a nad 18 let věku autorů. Hlavní cenu za film Nejhorší zážitek Dana Pánka… získal pro BigHeads pan Daniel Pánek do 18 let a v kategorii zletilých autorů vyhrál „zlatou“ sošku pan Jiří Fabík a Excessus In Bakcho Film, za hororový snímek Steho. Soutěžní kolekci doplnil i archiv Videoklubu sdružení, jež uváděl půlhodinový blok nezávislé produkce z ulic amerického velkoměsta Los Angeles.

Plzeň 2007

V promítacím sále v Západočeském muzeu v Plzni se konal 26. června odpoledne navazující festival VideoCulture, kde byla divákům nabídnuta přehlídka vítězných filmů z pražské soutěže a doplněna kolekcí filmů z produkce Videoklubu Praha (Vlastní tempo, Tajuplná podkova) a AČV MEDIALOG o. s. (Návraty). Akce byla sice propagována v místních tiskovinách, ale nakonec se sešla pouze hrstka nadšenců a zvědavců, kteří se i po skončení přehlídky přidali ke společné diskusi nad shlédnutými snímky. Otázky vyznívaly přímo na tělo, nicméně přítomní aktéři se jich zhostili jak se sluší a patří na zkušené organizátory festivalu.

2006: VideoCulture Fest

Téma: „Obrazem k srdci“

Motto festivalu: „Prolínání různých úhlů pohledu na svět kolem nás a navázání dialogu mezi lidmi bez rozdílu barvy pleti, vzdělávacích problémů, neboť srdce máme všichni.“

“Svět školního vědění je svět rozdělený na “správné” a “nesprávné”, existuje v něm vždy jen jedno řešení. Kde se člověk naučí pracovat s množstvím řešení, která se ve skutečnosti nabízejí, s alternativami, jež nejsou téměř nikdy jednoznačné? Kde získává schopnosti, možnost změny, improvizace, rozhodování, kooperace? Kde se ve škole s jejím vnitřním řádem a organizací naučí vypořádat se s chaosem skutečnosti, s prázdnotou, s rozpory?”

Proto právem VideoCulture Fest uplatňuje produktivní práci s videem.

„Prostřednictvím audiovizuálního média vytvářejí mladí lidé sami mnohoznačná poselství. Feedback právě v našem konkrétním případ, ukazuje tvůrcům mnohovrstevnost. Zároveň si tak mládež uvědomuje, že partnerské filmy nejsou jednoznačné a vždy závisejí na nabídce výkladu každého jednotlivce. VideoCulture Fest tak přispívá k dorozumění se s cizím a porozumění cizímu. Vlastní tvorbou se formuje vědomí výrazové síly obrazů. Budeme-li se intenzivně zabývat obrazy a jejich významovou silou, podpoříme tím zároveň komunikační schopnosti a pochopení cizích kultur.“

Poděkování si zaslouží:

Kino Aero, Gymnázium Josefská v Praze 1, Městská část v Praze 1, Městská část Praha 3, Základní škola Havlíčkovo nám. v Praze 3, Pedagogická fakulta UK Praha, katedra SPPG, ZU Plzeň, Psychopedická společnost Praha, NIPOS ARTAMA.

Poděkování patří i soukromým sponzorům bez jejichž přispění by letošní festival nemohl být vůbec zorganizován.

2005: VideoCulture Fest

Téma: „Jak to vidím já.“

Tento ročník byl zvláště věnován handicapovaným tvůrcům a skupinám, ale do soutěžní kolekce byly zaslány i filmy od amatérských filmařů z České republiky. Jde například o Ondřeje Hudečka (gymnázium Strážnice) s filmem „Stopy v kalužích“, Libora Ledvinu s filmem „PEZ“ (nezávislý filmař). Za zmínku stojí i přítomnost autorů na našem setkání. Bylo pro ně jistě zajímavé hodnocení jiných filmařů, kteří ne zcela rozuměli, např.: vulgarismům v prezentovaných filmech…

Poslání tohoto festivalu bylo: „soutěžíme všichni bez rozdílu“, proto se tolik nehodnotila kvalita filmů.

Sami diváci pak rozhodli o vítězích festivalu. Kdo jiný mohl zvítězit než film „Světlo života“, pojednávající o činnosti Jiřího v chráněné dílně? Pozorný čtenář jistě pochopí proč!

Pro organizátory festivalu však zvítězili všichni, neboť si našli čas se setkat na „poli“ obrazové komunikace a předvést své výtvory „face to face“ a sklidit za to i kritiku!

2004: VideoCulture Fest

Téma: „Člověk v dokumentu, prolínání kultur a krás světa“

Počet přihlášených filmů: 7

Kategorie hodnocení: 3

Večer uváděl a besedu řídil: Jan Martin Kozel

Hodinovým blokem provázel: Michal Boháč

Za Videoklub Praha zaznamenal: Jan Martin Kozel

Dne 15. března roku 2004 proběhl opakovaně v podezřelých podzemních místnostech klubu Rock Café na Národní třídě tak trochu netradiční festival amatérských filmů. V útrobách rockového klubu se nám naskytla zvláštní příležitost zažít akci zcela jiného ražení, než jaký se obvykle na podobných místech děje. Toto zvláštní prostředí vyzařující svou vlastní charakteristickou atmosféru však nakonec dalo celému programu onu potřebnou špetku pepře, kterou si každý gurmán s chutí sype do polévky.

Napsal-li jsem slovo netradiční, neměl jsem na mysli jen tyto zvláštní prostory, ale chtěl jsem tím také upozornit na některé věci, které nejsou zrovna u podobných festivalů obvyklé. Jako první záležitost, která stála za pozornost, byla otevřená beseda na téma „Amatérský film včera a dnes“. Naneštěstí tato beseda začínala již ve 14:00hod, což je na pondělí poměrně nešťastná hodina, takže účast na poli hostů i publika byla trochu poznamenaná. Nicméně důležité je, že to byla vlastně první debata tohoto druhu, takže to byl takový malý krok na neznámou půdu. A protože kvůli nešikovně zvolenému času ani nedorazili všichni hosté, které organizační team plánoval, celá diskuse se z valné většiny zabývala historií a vývojem České amatérské filmové scény, a to především nejstarší organizací tohoto druhu – Českým klubem kinoamatérů. Předseda tohoto klubu Pavel Vrbata povídal o trampotách a periodách oné dlouhé bezmála osmdesátileté cesty, pustil i krátký film o významných osobách historie amatérské tvorby a na závěr celé diskuse se už stačilo prohodit jen pár slov o současném stavu. Myslím, že i přesto, že se ve svízelné hodince nedostalo příliš na současnou amatérskou scénu, tato beseda nám otevřela cestu k tomu, aby podobné debaty probíhaly častěji, aby se tak trochu pomohlo s řešením některých problémů, které současné amatéry nejvíce tlačí.

Po skončení besedy a krátké přestávky už přeplněný sál s napětím očekával hlavní bod programu a totiž hlavní blok soutěžních filmů. Krátký úvod, představení organizačního teamu Videoklubu Praha a studentů gymnázia Josefská, představení poroty … a mohlo se začít. Šumícím sálem se neslo jméno, autor, druh a minutáž prvního filmu, setmělo se a na diváky se začala valit více jak dvouhodinová vlna děl mladých tvůrců, kteří se snaží vyjádřit svůj postoj tím nejkrásnějším ze všech umění a totiž filmem! Mezi jedenácti puštěnými filmy se našla i velmi zdařilá a působivá dílka, která dokázala vzbudit zájem diváků i poroty a získala si tak nejlepší předpoklady pro vítězství. O tom se však rozhodlo později… Nutno podotknout, že zájem o hlavní soutěž byl takový, že sál s téměř osmdesáti místy k sezení praskal ve švech. Dojít si během programu na záchod byl doslova horolezecký výkon a na cestu jste se museli vybavit alespoň dvaceti PARDÓNY s několika PROMIŇTE navrch. I vzduch byl značně poznamenán touto překvapivou masou lidí v tak malém prostoru. Ulovit pár molekul kyslíku bylo ke konci celého bloku skutečně uměním. Nicméně filmový nášup stál za to a po skončení všichni urychleně doplnili své zásoby kyslíku a tekutin v těle. Během pauzy se neslyšně vytratila porota, aby v poklidném koutě zasedla ke svému nejodpovědnějšímu úkolu a totiž k tomu, aby ohodnotila snímky jak bodově, tak svým komentářem.

No, a aby program nestál, v sále již začala hodinová prezentace Videoklubu Praha s diváckou soutěží filmů, které vytvořili mentálně postižení lidé, kteří k nám do Videoklubu docházejí. Pak následovalo několik slov k historii, několik slov k současnosti a několik slov k budoucnosti našeho Klubu. Diváci tak měli jedinečnou příležitost obdivovat nadšení a nasazení mladých tvůrčích lidí, kteří jsou do aktivit začleněni, ale také obdivovat odvahu mentálně postižených členů Večerní školy, kteří i přes svůj handicap dokázali natočit tři filmy soutěžící o cenu diváka.

Nakonec už nás nečekalo nic jiného než ono napínavé vyhodnocení. Diváci drželi palce svým favoritům a přáli jim úspěch ze všech sil. Na pódium vystoupila porota a udělila tři hlavní ceny. Překvapivé a komické bylo, když si pro první a třetí cenu přišel stejný člověk, který měl tvůrce zastupovat, ale vlastně se sám na dílech nějak zvláště nepodílel… diváci tak přišli o bezprostřední pocity tvůrců, kteří bohužel nemohli být přítomni.

Po udělení cen přidala porota i komentář a svá zdůvodnění, proč zrovna tyto filmy byly oceněny. Nesmím opomenout neuvěřitelně vděčný výstup členů Večerní školy, kteří skutečně a doslova od srdce jásali na pódiu. To byla myslím hřejivá tečka za celým festivalem, na který se jen tak nezapomene, který tak dal i slušnou laťku pro příští rok, pro VideoCulture fest 2005!

2003: VideoCulture Fest

Téma: „Lidé, věci a sochy vyprávějí“

Počet přihlášených filmů: 10

Kategorie hodnocení: 5

Dne 17. února léta Páně 2003 jsme mohli být svědky neuvěřitelné akce, která se konala v útrobách známého rockového klubu Rock café, Národní třída 20, v Praze 1.

Od samého poledne se to tam hemžilo podivnými lidičkami, kteří si dobrovolně přidělávají starosti, lámou si hlavu a věnují hodně času tomuto kousku filmového umění. Měsíce příprav, hodiny práce, neklidné spaní a stresové očekávání vyvrcholily programem druhého ročníku VideoCulture Festu, který svého mladšího předchůdce rozdrtil ve všem.

Ano, tentokrát to byl skutečný festival na úrovni, se vším, co k tomu patří. Včetně perfektní instalace plastik a fotografií „Příběh válečníků“ od ing. arch. A. Bendy.

Kolem třetí hodiny odpolední vystoupili před plátno Kina 69 veteráni Videoklubu Praha a v několika větách se hrdě přihlásili k jeho již šestileté historii.

Role speakera se ujala hlava a duše celého projektu Jana Hnilicová, osoba, které patří nemalý dík za veškerou její DOBROVOLNOU činnost. V následujícím krátkém promítání byly vybrány ukázky nejdominantnějších snímků, které od roku 1997 vzešly z aktivit klubu a mezinárodní spolupráce. Nostalgické ohlédnutí znovu ukázalo, že Videoklub Praha má co říci, má své místo ve světě amatérského filmu a konečně má tendence jít kupředu… do budoucnosti.

Po krátké pauze již následovalo očekávané soutěžní promítání. Porotci byli obeznámeni s pravidly, ostatní lidé dostali možnost ocenit svého favorita formou diváckých hlasovacích lístků. Mezi filmy se dělaly krátké pauzy, aby porotci stačili ohodnotit a diváci vstřebat kvality jednotlivých snímků. Program letošního festivalu se, musím říci, velmi povedl. Všichni zúčastnění měli možnost vidět velmi zajímavá a duchaplná dílka, mohli si vychutnat domácí české, ale i zahraniční snímky. Filmečky byly koncipovány tak, aby nad nimi člověk musel trochu přemýšlet, takže náročnější filmoví diváci si určitě přišli na své. Prostory Kina 69, tzv. praskaly ve švech..

Když toto promítání skončilo, nastaly osudové okamžiky, neboť porotci se zavřeli do tmavé místnůstky kolem kulatého stolu a začali rokovat. Ti, kteří uvnitř nebyli měli možnost vidět jen kouř, který se valil z pod dveří. To jak usilovně rozhodovali. No a aby se trochu uvolnila atmosféra, předstoupil pro změnu před plátno Jiří Olišar a předváděl nesoutěžní projekce zahraničních institucí (zejména německé a francouzské), které s Videoklubem Praha spolupracují.

Po téměř hodinovém rokování se porota usnesla a konečně nastal okamžik pravdy.

Ceny soutěžícím předávali: A. Gondíková a O. Brousek ml., členové divadla Na Fidlovačce v Praze 4. Tím byl večer plný příběhů, které postupně vyprávěli lidé, věcí a sochy u konce. Předávané plakety byly originálním autorským dílem od A. Bendy a nesly název Nekonečný příběh.

Kdo byli přítomní, mají dozajista hezkou vzpomínku. Ti, kteří nebyli, mohou jen litovat a těšit se na VIDEOCULTURE FEST 2004.

Poděkování si zaslouží i sponzoři této akce:

Tábor, České dráhy, Výrobní družstvo NAPAKO, Praha

2002: VideoCamp

VideoCulture Fest se z důvodu nízkého zájmu autorů a nedostatečné

technologické vybavenosti (připojení na internet oslovených organizací) nekonal. Přihlásila se pouze SPŠST v Panské, Praha 1. Domluvili jsme se tedy, že nemá cenu pro tři filmy organizovat festival.

Místo něho se uspořádala akce s názvem VideoCamp Mirošov 2002 – natáčení v terénu s fyzicky a mentálně postižených chlapcem Vojtou.

Mirošov 2002

Celého projektu se ujaly dívky, filmařky ve věku 17 let z gymnázia v Josefské, Praha 1.

V jejich diáři se objevilo: „V červenci 2002 jsme vyjeli na týdenní filmování s Vojtíkem – hlavní hrdina příběhu je upoután na vozík, plně němý a nepohyblivý, musí se přenášet. Ke komunikaci používá pouze obrazové komunikační tabulky, byl to pro nás šok“.

V úvodu natáčení, pro které byl postižený chlapec ústřední postavou, převažovaly náhodné a spíše asociativní záběry. V této fázi byly dívky schopné se nechat inspirovat okamžitou atmosférou okolí. Takto bylo natočeno několik žánrových záběrů (les, déšť, voda, obloha…), další záběry byly již výsledkem pečlivého pozorování (fotografie na zdi, papírové slunce). Velmi zajímavou alternativou tvorby byla kamera s monitorem LCD umístěná na klíně Vojtíka, který s ní jezdil po okolí na svém pojízdném vozíku. Kontrola záběrů nebyla možná.

Tento film byl velmi kladně přijat právě díky autenticitě pojetí zejména dětskou porotou a získal hlavní cenu na JuniorFilm Festivalu ve Dvoře Králové od dětské poroty. Jde o expresivní film Mezi dvěma světy. Film je uložen v archivu sdružení.

Bohužel nám klid a radost z přírody pokazily povodně, naštěstí místo, kde jsme přebývali – Mirošov u Plzně – zachytila povodňová vlna jen okrajově. V období před povodní jsme vedle filmování navštěvovali místní knihovnu, pracovali s Internetem a zúčastnili jsme se vernisáže obrazů místní malířky. Byl to pestrý prázdninový týden. Autorky filmu si ze soustředění odnesly vedle filmařských zkušeností i hluboce lidské poznatky o lidech, kteří byli v té době segregováni společností.

________________________________________

Vážený čtenáři,

z tohoto textu je zcela patrno, že některé tvůrčí skupiny se mohou vydat na cestu, která není dosud popsána, jak z amatérského úhlu pohledu, stejně tak psychologického, lidského pohledu. Právě tato filmová tvorba může zprostředkovat zcela reálný pohled na svět na rozdíl od těch, co to tzv. „umí“.

Díky mezinárodní spolupráci, pedagogickým zkušenostem se již ví, že lze získat produkty, které mají velkou výpovědní a autentickou hodnotu, i když nemusí být odbornou porotou právem vůbec přijaty!

2001: První ročník soutěžního festivalu

Počet přihlášených filmů: 7 s mezinárodní účastí.

Místo konání: Gymnázium Josefská, Praha 1

Videokamerou a vlastní fantasií lze „kreslit“ dění kolem sebe, samozřejmě na základě jisté abecedy.

Nesoutěžilo se tedy v kvalitě filmové řeči, ale v pochopení myšlenky.

Filmy měly časový limit max. do 7 minut. Dílčím cílem festivalu byla také prevence proti konzumu médií a pasivnímu vysedávání před televizí

Skupinová práce a pěstování ohleduplnosti jeden k druhému ve skupině po čtyřech tvůrcích.

Zapojení do výuky ve všech předmětech, tvůrci jsou tzv. u toho, chtějí ostatním něco sdělit a ukázat, a tím se aktivně zapojit. Jde i o SVOBODU projevu.

2000: Ludwigsburg

V roce 2000 se v německém Ludwigsburgu konala přehlídka všech filmů, které natočily skupiny v rámci projektu VideoCulture – komunikace bez hranic. Vzhledem k tomu, že jsme byli do projektu zapojeni našimi pilotními skupinami, měli zahraniční diváci možnost spatřit českou produkci. Největší úspěch zaznamenaly filmy Šachová partie a Anděl a ďábel. Velmi kladně byla přijímána zvolená hudba k doplnění obrazu a také náměty. V souvislostech s těmito skutečnostmi a tvůrčím nasazením mladých filmařů z ČR jsme se rozhodli jít touto neznámou cestou a v příštích létech pořádat vlastní filmové přehlídky!

1999: VideoCamp

Šlo o první mezinárodní filmový Camp v ČR, který byl určen žákům základních škol v Praze 4. Na tomto workshopu se pod dohledem zkušených mediálních pedagogů z německé univerzity v Ludwigsburgu, katedry mediální pedagogiky, za přítomnosti pedagoga z FAMU Praha (supervize) měl vytvořit společný film na konkrétní téma: Tolerance, komunikace a porozumění. Sekvence k tomuto filmu hledali tvůrci v centru Prahy, včetně zachycených forem neverbální komunikace, byl totiž němý, pouze podbarvený hudbou k obrazům. Film byl prezentován ve školách, z kterých filmaři pocházeli, a my jsme se učili jak na to! Pracovním jazykem i pro žáky byla němčina.

Mezinárodní setkání mělo za cíl přiblížit metodu práce s kamerou a postprodukcí filmu přítomným pedagogům a mladým tvůrcům v ČR tou nejjednodušší alternativní formou. Stejně tak následnou prezentaci autorských děl.

1998: První mezinárodní konference

Pro nás zcela zlomovým byl rok 1998, kdy byla díky již vzniklým pilotním filmům vytvořena tvůrčí základna a tím bylo co hodnotit. V červnu 1998 jsme zorganizovali První mezinárodní tiskovou konferenci, jejímž obsahem byla živá diskuse na téma natáčení, výměna zkušeností mezi tvůrčími skupinami z Čech a Německa. Konference se protáhla do pozdních večerních hodin, nikomu se nechtělo domů. Přitom přítomni byli: pan starosta a místostarosta MČ Praha 12, místostarosta z MČ Praha 1, pedagogové z Pedagogické fakulty UK Praha, režisér z FAMU Praha, ředitelé dvou ZŠ z MČ Praha 12, němečtí kolegové z Univerzity v Ludwigsburgu, zapojené tvůrčí skupiny – žáci z obou zemí. Zcela jednoznačně z tohoto ojedinělého setkání vyplynula potřeba POKRAČOVAT v nastolené cestě.