VideoCulture Fest 2017
Divácké hlasování začíná 21. 11. 2017, 20:00. Přihlášené filmy do soutěže naleznete zde.
Podzimní návštěva Ostravy
Na Festivalu Dobrých Zpráv získal film Houbaři třetí místo v kategorii Krátkometrážní snímek.
Podzimní návštěva Ostravy
Na Festivalu Dobrých Zpráv získal film Houbaři třetí místo v kategorii Krátkometrážní snímek.

Naše filmy

Koloběh

Žánr: animovaný film, Délka: 1:53 min, Rok vzniku: 2017

Slovo o filmu (charakteristika, zajímavosti):
Člověče, uvaž, že nemá cenu se někam hnát, stejně všechno jednou končí, ale také pro ty druhé začíná. Tvůrčí skupina Večernice dokáže zpracovávat s humorem i témata, kolem kterých se často chodí s ostychem, neboť „ZUBATÁ“ je všudy přítomna.

Houbaři

Žánr: Animovaný film, Délka: 3:24 min, Rok vzniku: 2017

Slovo o filmu (charakteristika, zajímavosti):
Je léto a v táborských lesích „ROSTOU“, což bylo vidět i na ulicích, kdy houbaři s košíky v naději mířili do okolních lesů. No a k tomu vhodná hudba se slovy, která dokreslují právě onu prázdninovou atmosféru. Ovšem pozor, i v lesích na vás čekají různá nebezpečí, v našem případě třeba hřib SATAN či jiné obávané MOCHOMŮRKY.

Král Vojta

Vojtěch Štorc za celou svojí životní kariéru dokázal se svým hendikepem DMO překonat kteréhokoliv horolezce, fotbalistu, manažera a podnikatele svojí neuvěřitelnou duchovní a duševní silou. Jemu patří obdiv a měli bychom se od něj učit. Snímek mapuje jeho životní dráhu v každé minutě od integrace do ZŠ až do současnosti.

Do Vídně za prací

Série fotografií
U nás na Moravě se mladému člověku nežije dobře. Proto jsme se rozhodli hledat práci za hranicemi. Mělo to být pro nás dobrodružství……… Součástí fotografií mělo být i video. Tato skupina přestala existovat díky násilné smrti spáchané na Davidovi Olšaníkovi.

Ve víru tance

Délka: 15:21 min
Náš videoklip odkrývá tajemný příběh od počátku zrození lidské civilizace až do dnešní uspěchané doby. Je to příběh o síle, toleranci, lásce, která na sebe bere různé podoby v proměnách času a nikdy neumírá.
Ústřední postava – tanečník – provokuje, připomíná tyto nikdy nekončící výzvy lidské civilizaci. Černá a bílá maska symbolizují právě onen nekončící boj i do 21. století, neboť obě masky i s indiánskou čelenkou přežily, jsou stále mezi námi. Tyto symboly jsou nadějí na věky věků…
Film je dílem Tvůrčí Skupiny Večernice.

Fiktivní život

Délka: 1:30 min
Komiks / Fotopříběh – zapojení fotografie do jednoho tématu. Využití i pro lidi se vzdělávacím deficitem.

Virtuální život

Délka: 3 min
Krátké video, které reflektuje postoje mladých lidí k sociálním sítím. Snímek je lehce kritický vůči životu na sociálních sítích a tuto kritiku simuluje na příběhu mladého člověka, který trpí nevyléčitelnou nemocí. Mladík si na sklonku života uvědomuje skutečné hodnoty bytí a uvědomuje si, že život co prožil, byl pouze virtuálním životem.
Film vznikl v rámci projektu Být mlád – Jung zu sein v roce 2013.

Opravdová láska

Délka: 10 min
Sebastian má rád Ninu. Ona jeho také, ale má přítele. Sebastian je z toho smutný a tak se snaží přijít na to proč Nina nechce jeho, ale druhého. Chce vědět jak to přesně je, proto začíná u sebe, chce se změnit. Najde si Leoni, kterou učí znát život a lásku. Je toto ta pravá láska?

Pouto

Délka: 13 min
Film Pouto se odehrává v osmdesátých letech na venkově. Hlavním hrdinou je malý chlapec Michal, jehož snem je být fotbalistou. Hrát fotbal nemůže kvůli vadě kostí, která mu brání v pohybu. Michal žije se svým tátou, který je alkoholik. Chlapcovi se zvláštním způsobem podaří překonat vadu kostí a začne chodit a také si s otcem k sobě najdou cestu a společně se pokusí uniknout.
Film lehce reflektuje politickou situaci v tehdejším Československu, ale hlavním motivem filmu jsou rodinné vztahy, které tehdejší režim silně ničil. Hlavní protagonisté se potřebují vypořádat se svými problémy a naleznou si k sobě pevné pouto.
Snímek byl natočen v roce 2008, část příběhu byla napsána v Anglii. Film se natáčel jeden rok. Většině herců a tvůrců bylo v době natáčení kolem 12 – 13 let. Reedice filmu 2012 v rámci projektu Být mlád – Jung zu sein.

Kalhoty

Délka: 3 min

Žijeme v netolerantní společnosti. Většinová skupina se vždy staví k menšině s odporem. Snímek Kalhoty vyobrazuje podobu společnosti. Hlavním motivem snímku jsou červené kalhoty, které chodí do školy se samými tmavými kalhotami. Červené kalhoty se stávají terčem útoků, posměšků a šikany. Červené kalhoty jsou umístěny mimo společnost jen proto, že mají jinou barvu, než ostatní.

Tento film vznikl v rámci projektu Být mlád v roce 2012 a podíleli se na něm studenti z Gymnázia ve Stříbře.

Akademie 2011

Celý projekt natočili studenti 3. ročníku OAEL v rámci mediálního vzdělávání. Natáčelo se podle předem připraveného scénáře, který pocházel z dílny Nadi Fukové.

Tajemství truhlice

S filmovým médiem lze pracovat i mezi mentálně postiženými mladými lidmi, např. v rámci jejich celoživotního vzdělávání. Je velmi zajímavým zjištěním, že při práci na filmu se ukázalo jak dokáží být emocionální, neúnavní, pracovití i se smyslem pro legraci, vtip, kolegionalitu, atd. Obsahem filmu je popis jejich každodenního „boje“ s realitou, touhami a nadějí na inkluzi do majoritní společnosti. Za připomenutí stojí, že námět, scénář, 2. kameru, texty, choreografii si vytvářeli sami za pomoci kouče (režie).

Žánr: Hraný Délka: 19:21 min Režie: Jana Hnilicová / TS Večernice Produkce: AČV MEDIALOG o.s. Rok vzniku: 2011

3 Mapy F. A. Šporka

Jde o souhrn 5 krátkých filmů – mediálních výstupů na jedno téma, které provázel projektový den a rok mediálních konzultací. Na projektu spolupracovali pedagogové z gymnázia Dvůr Králové nad Labem ve východních Čechách v rámci mediálně vzdělávacího workšopu ve spolupráci s Pedagogickou fakultou UK Praha / katedrou dějepisu a AČV MEDIALOG o.s. Výstupem projektu byl i pilotní film – „Jak na téma pomocí digitální kamery a daného tématu, kreativity učitele, který pomůže v rámci mediální výchovy, dovést projekt od A až do Z.

Žánr: Film o filmu a Tematicky hraný Režie a pedagogické vedení: Jana Hnilicová / TS Praha Produkce: AČV MEDIALOG o. s. Rok vzniku: 2010 – autorská práva vyhrazena

Carnot, čas diskuze

Tento film navazuje na studentský dokumentární cyklus o českých sekcích ve Francii – Brány Evropy, Cesta na Carnot, Dívčí sekce Saint Germain an Laye, Sekce pohledem mladého Francouze, atd. Tvůrčí skupina Dijon chce tímto filmem vyvolat nejen odbornou diskusi na podporu dalších osudů české sekce ve Francii, ale i seznámit mladou generaci s jednou z možností studia v zahraniční ve sjednocené Evropě. Hlavní diskutující ve filmu zcela objektivně popisují jedinečnost této formy studia. Osudy české sekce byly vždy spojeny s politickou situací na evropském kontinentu a politických poměrech v Československu. (1948, 1968). První studenti odcestovali v roce 1920. Od roku 1990 jsou sekce definitivně otevřeny. V dnešní době naráží tato forma studia na ekonomické problémy obou zemí, jednostrannost financování, zcela minimální povědomí české občanské a odborné veřejnosti.
Proto si můžeme položit otázku: „Přežijí sekce ve 21. století?“ Odpověď: „historický vývoj sekcí, kulturní, intelektuální výměna mezi oběma zeměmi má natolik hlubokou tradici, která s pravděpodobností přežije jak reálný, současný, tak i budoucí čas jež tvoří, žijí samotní mladí lidé!“

Žánr: Filmová agitka Délka filmu: 12 min Režie: Jan Kolář a spol. / TS Dijon Produkce: Asociace české videokultury MEDIALOG o. s. Rok vzniku: 2010

Příběh sekcionáře, člověka našeho století

Tento film je dalším pokračováním již zmíněného cyklu autorských filmů od studentů, pamětníků, kteří francouzskou zkušenost žili. Autoři projektu se zde věnují zaznamenaným hlasům a prostřednictvím nich i tlumočeným zkušenostem pamětníků, které by bylo škoda nepřipomenout bez ohledu na jejich tváře. Na základě konkrétních výpovědí je tak kladen důraz na kulturní odlišnosti obou zemí, odlišné vzdělávací systémy, které formují mladé osobnosti, odpovídají i na otázku proč studovat v zahraničí. Výpovědi jsou doprovázeny archivními filmovými záznamy, které pomohou vrátit diváka do dob již dávno minulých. Tento film obdržel 1. cenu za režii na VideoCulture Fest 2011, 2. cenu za dokument na krajské soutěži Praha a postoupil do celostátního finále amatérské scény Český videosalon v Ústí nad Orlicí 2012.

Žánr: Dokument Délka filmu: 12 min Režie: Jiří Hnilica / TS Praha Produkce: AČV MEDIALOG o. s. Rok vzniku: 2011

Klíče pro život

Putovní spot – Klíče pro život je určen nejširší veřejnosti, pedagogické nevyjímaje. Podrobněji pak multimediálně doprovází rozsáhlý celorepublikový projekt – Rozvoj klíčových kompetencí v zájmovém a neformálním vzdělávání. Na základě osobních výpovědí známých osobností z oblasti vědy a kultury má též veřejnosti, rodičům přiblížit důležitost neformálního vzdělávání, přispět k popularizaci a povědomí o práci s dětmi a mladými lidmi. Na tomto projektu jsme spolupracovali s NIDM.

Délka filmu: 19 min
Režie: A. Hutková / NIDM
Produkce: Asociace české videokultury MEDIALOG o. s.

Cesta na Carnot

Tento film navazuje na studentský dokumentární film o českých sekcích ve Francii – Brány Evropy.
Tvůrčí skupina chce divákovi přiblížit: možnost studia, kulturu, život v sekci a další perspektivy, pedagogy a jejich názory na české studenty. Chce i stručně popsat ne vždy jednoznačné osudy české sekce na tomto lyceu, neboť její otevření bylo pokaždé spojeno s politickou situací v Evropě a politických poměrech v Československu. Od roku 1990 jsou sekce definitivně otevřeny.

Délka filmu: 10 min 10 sec Režie: Jan Kolář a spol. Produkce: Asociace české videokultury MEDIALOG o. s.

Filmy: Letíme, Hry bez hranic a Historie OAEL

Letíme – dokument, čas: 30 min

Historie OAEL – střihový audiovizuální pořad, čas: 45 min

Hry bez hranic – reportáž ze sportovního klání, čas: 25 min

Na filmech se podíleli L. Reisnerová, R. Filípek, a další studenti.

Filmy: Letíme, Hry bez hranic a Historie OAEL

Letíme – dokument, čas: 30 min

Historie OAEL – střihový audiovizuální pořad, čas: 45 min

Hry bez hranic – reportáž ze sportovního klání, čas: 25 min

Na filmech se podíleli L. Reisnerová, R. Filípek, a další studenti.

Filmy: Letíme, Hry bez hranic a Historie OAEL

Letíme – dokument, čas: 30 min

Historie OAEL – střihový audiovizuální pořad, čas: 45 min

Hry bez hranic – reportáž ze sportovního klání, čas: 25 min

Na filmech se podíleli L. Reisnerová, R. Filípek, a další studenti.

Jak do života

Tento film popisuje realitu v některých romských rodinách, scénář si vytvářeli sami aktéři. Nechce poučovat, ale lehkou formou přiblížit různé životní situace, mezigenerační dialogy. Zároveň však v tvrdém protikladu řeší jisté touhy a snahy mladé, nastupující romské generace po vzdělání jako jedné z cest jak si uchovat svoji nezaměnitelnou kulturu, ale i životní standardy. Závěrečná část je doprovázena recitací básně Vláda Oláha, který se celý život věnoval ve svých knihách motivaci ke vzdělávání mladých Romů.

Žánr: Hraný Délka: 18:29 min Režie: Jana Hnilicová / TS Praha Produkce: AČV MEDIALOG o. s. Rok vzniku: 2009

Thanathomania

Hlavní postava se probouzí v nemocnici a formou flashbacků si postupně vzpomíná na předcházející události, které ho dostali do nemocnice. Od doktorů se dozvídá, že trpí geneticky vrozenou vadou, která pro něho znamená blízkou smrt. Hlavní dějová linie se zabývá změnou myšlení hlavní postavy a jeho celkového pohledu na svět. Postava si uvědomuje pomíjivost života a hledá jeho smysl. Místy se děj prolíná s druhou dějovou linií, která vysvětluje, že hlavní dějová linie je právě sepisována hlavní postavou před koncem svého života. Obě tyto linie jsou navzájem svázány symbolikou, dokazující, že se jedná o stejnou osobu. Ke konci filmu se hlavní dějová linie dostává do chvíle, kdy hlavní postava začala sepisovat svůj příběh. V této chvíli se dostáváme k závěrečné scéně. Postava dopisuje poslední řádek a odchází, jde to skončit. V následujících vteřinách dojde ke zvratu, kdy se divák dozví, že hlavní postava z druhé dějové linie byla narozená metodou PGD a tudíž netrpí žádnou geneticou chorobou a celý příběh byl vymyšlený.

Správná volba

Dokumentární film složený ze dvou částí.
První část bude čistě teoretická, abychom divákovi co nejvíce problematiku přiblížili. Společně s odborníky se budeme zabývat zejména umělým oplodněním (fertilizace), selekcí a dětmi na přání („designér babies“).

Druhá část bude natáčena v ulicích a na dalších zajímavých místech, kde budeme pokládat otázky lidem různých věkových kategorií a společenských vrstev. Jejich odpovědi vhodně doplníme hudbou, případně obrazem. Na konci filmu uvedeme souhrnnou statistiku pokládaných otázek, odpovědí a průběhu naší práce a natáčení, podrobnosti z natáčení.

Člověče, nezlob se!

Experimentální film se snaží vizuálně s nadsázkou vyřešit neplodnost lidských párů. V naprosto náhodné partii – jak padají kostky ve Hře člověče nezlob se, se spřádají lidské osudy. Autoři se svým originálním způsobem snažili ukázat i protiklad lidské vůle, který lidské osudy dokáže překonat.

HOKUS POKUS

Tento film zábavnou formou chce seznámit akademickou, občanskou veřejnost s dovednostmi, které tito mladí lidé se vzdělávacím deficitem postupně svojí pílí, pracovitostí získávají. (psaní textu, zapamatování si textu, práce s kamerou, apod.

Žánr: Hraný Délka: 8:29 min Režie: Jana Hnilicová / TS Večernice Produkce: AČV MEDIALOG o. s. Rok vzniku: 2008

Akademie 2008 a Olympijské hry na OAEL

Tyto dokumentární filmy byly natočeny pro potřeby OAEL a jsou uloženy v archivu školy a sdružení. Na filmové podobě se podílela Lucie Reisnerová, Roman Filípek a další. AČV MEDIALOG děkuje za bezmeznou tvořivost mladých lidí…

Akademie 2008 a Olympijské hry na OAEL

Tyto dokumentární filmy byly natočeny pro potřeby OAEL a jsou uloženy v archivu školy a sdružení. Na filmové podobě se podílela Lucie Reisnerová, Roman Filípek a další. AČV MEDIALOG děkuje za bezmeznou tvořivost mladých lidí…

Den Evropy v OA Svatoslavova

Tvůrčí skupina Filmatici využila své zkušenosti z kurzu kamery ve svém dalším školním dílku a v rámci oslav vstupu ČR do EU vytvořila reportáž o tomto tématu. V tomto záznamu se vystřídal dialog a anketa o EU, test znalostí evropských měst, povídaní dvou studentek o návštěvě evropského parlamentu a následně reportáž uzavírá sestřih sportovního dne žáků a učitelů OA Svatoslavova.

Brány Evropy

Od roku 1920 až dodnes existují na francouzských středních školách (Dijon, Nîmes), tzv. české sekce. Pilným, nadaným a motivovaným žákům (žákyním) pocházejících i ze slabších sociálních vrstev zde bylo – a dodnes je – umožněno díky stipendiím dosáhnout maturity, kterou uznávají obě země. Tím se jim „doširoka“ otevírá brána k dalšímu studiu či životnímu uplatnění. Existence těchto sekcí a jejích absolventů (je jich několik set) navíc dokonale vypovídá nejen o peripetiích dějin 20. století a našich vazbách na Evropu, ale i o tom, jak vzdělání a spravedlivě nastavené vzdělávací příležitosti vytvářejí základ demokratické společnosti. V dokumentu vypovídá celá řada bývalých studentů o svých nelehkých začátcích studia v cizině. Odcházeli do Francie v 16 letech (kvinta). Jedno však mají výpovědi společné, téměř všichni jsou vděčni za francouzskou zkušenost, která jim někdy přinesla i sankce, podle toho jak se měnilo politické spektrum, ale také přátelství, zkušenosti na celý život. K projektu vznikly vlastní stránky www.gateof.eu.

Vlado Oláh – Moje cesta

PhDr. Vlado Oláh patří k předním rómským osobnostem u nás. Jako rómský aktivista se angažuje v křesťanském rómském hnutí, v roce 1991 založil a vede Matici rómskou, která pořádá programy zejména pro rómské děti v rámci jejich volného času. Možná, že ještě spíše než aktivista se proslavil svojí poezií. Dokument se pokusil zmapovat jeho životní cestu a ukázat ho jako člověka, básníka, křesťana a filozofa naší současnosti. Při natáčení jsme měli to štěstí se dostat do osady, kde Vlado vyrůstal, navštívit místa, kde se narodila jeho žena Marta. Poznat běžný život rodin v romské osadě ve Stropkově nedaleko Humenného.

Akademie 2007

Každoroční umělecká show studentů Obchodní Akademie Svatoslavova letos neušla kamerám nových tvůrčích skupin: Slunečnice a Filmatici. Akademie je výzva pro studenty a učitele, aby předvedli svůj talent. OA Svatoslavova již několik let nabízí tuto možnost. Akce se skládá ze zpěvu, tance, scének a hlavně slouží k pobavení celé školy na závěr prvního pololetí.

Verunka

Fotografická koláž vznikla jako dárek ke třicátým narozeninám slečny Veroniky. Film obsahuje fotografie z dětských let, které zapůjčili Verunčiny rodiče.

Let’s play

Autor Martin Krupa o filmu říká:
V dnešním světě se všichni ženou jen za penězi, slávou a kariérou. Všichni se topí ve stresu a spěchu dennodenních zmatků a zvyklostí. A už jen málokdo si vzpomene na věc jako je hra.

Vždyť život je hra.

Less than minute

Jedna jediná minuta našeho života může rozhodnout o všem. Tento minutový film byl inspirován nesmiřitelným bojem s časem a ukazuje, co se může stát díky jedné minutě nepozornosti.
Autoři: N. Dóžová a M. Špaček získali za film ocenění v soutěži Photokina Videofun 2006 ve Frankfurtu nad Mohanem.

Návraty

Autoři námětu, kamery a hudebního podkladu jsou členové TS Večernice, s postprodukcí pomáhal TS Videoklub Praha. V opatství Plasy v západních Čechách vznikl symbolický film, který popisuje proměny člověka v minulém a současném životě. Symbolické vyprávění je založeno na konfrontacích myšlenek jednotlivých tvůrců a jejich civilního života s představou života minulého. Děj filmu je umocněn hudbou a zvonění mobilního telefonu přenáší diváka v čase do dnešních dnů.

Mým studentům

Dokumentární vzpomínka věnovaná studentům, kteří tímto ročníkem končí studium na Gymnáziu J. Nerudy vznikla ve spolupráci členů TS Videoklubu a TS Večernice jako společný projekt podpořený Psychopedickou společností Praha a Gymnáziem Jana Nerudy v Praze 1. Díky vstřícnosti gymnázia vznikl hezký „medailónek“ jímž provází sám pan ředitel Kopecký, a který je jemu a jeho nadaným studentům věnován.

Malostranské vyvádění 2006

Už se stává tradicí, že se každoročně účastníme této radostné akce, abychom mohli zaznamenat neopakovatelná vystoupení žáků a kamarádů a potom jim z natočeného materiálu vytvořili filmový sestřih. Letos se do „vyvádění“ pustili studenti školy z vyšších ročníků (TS Josefská) s pomocí TS Kamaše. Celé dopoledne zdokumentovali Michal Špaček a Martin Krupa. Martin se pustil i do dosti náročného střihu několikahodinového pásma a tak se žáci Josefské zase mohou těšit na unikátní záznam jejich Malostranského vyvádění v parku ve Vojanových Sadech na Malé Straně.

Vánoční setkání Psychopedické společnosti Praha 2006

Při příležitosti konání posledního odborného semináře Psychopedické společnosti Praha v roce 2006 se sešli všichni členové, pedagogové, studenti katedry speciální pedagogiky z Pedagogické fakulty UK Praha, odborná a laická veřejnost ve zcela neobvyklém prostředí v kostele sv. Václava v Praze 10, Vršovicích, kde byla instalována výtvarná expozice pedagogů, kteří pracují s mentálně postiženými občany. Dokument zachycuje výtvarnou expozici a doprovodný program koncert – českého kytarového virtuosa, prof. Štěpána Raka.

Stopy v kalužích

Tommy nikdy nebyl žádný hrdina. Jeho život plynul pomalu, jako temné noci strávené dlouhým čekáním na dealery, kterým přinášel zboží, a o svém pravém životě stále jen snil… Jedna noc však měla tento stereotyp navždy změnit. Stačil jen jeden krátký okamžik a Tommy jakoby se konečně probudil z temného snu – jakoby konečně našel sám sebe. Pravda však bývá krutá a její následky ještě krutější… Tommy nikdy nebyl žádný hrdina – dokud nezjistil, že malý hrdina je v každém z nás…

Námět a scénář: Ondřej Hudeček
Režie, kamera, střih: Ondřej Hudeček
Originální hudba: Ondřej Hudeček
Zvuk: Michal Hudeček
Hrají:Filip Chlud, Petr Borovec, Jan Smutný, Lukáš Příkazký, Marek Příkazký, Lukáš Nejdl, Zdeněk Zach, Petr Hudeček, Petr Bartoš, Klára Plaširybová a další…

Prezentace ÚMG AVČR (koprodukce)

Pro Projekt České hlavy (projekt na podporu vědecké a technické inteligence) vznikla prezentace ÚMG AV ČR ve spolupráci s pracovníky Ústavu molekulární genetiky AVČR Dr. Evou Matouškovou, Dr. Pavlem Veselým, Dr. Josefem Gerykem, Dr. Janou Pěknicovou a Ing. Alenou Veselou. Prezentaci nových objevů a postupů vědců z Akademie Věd České republiky provázel slovem Prof. RNDr. Václav Pačes, DrSc.

Malostranské vyvádění 2005

Dokumentární film zachycuje slavnostní zakončení školního roku posledního ročníku ZŠ Malostranská a Víceletého gymnázia Josefská. Studenti si na celé dopoledne připravili hudební vystoupení plné tanečních kreací na známé populární hity. Pořadem prováděli sami žáci a hudební program uzavřely školní kapely. Na závěr žáci poděkovali všem vyučujícím učitelům a rodičům

A přece se točí

Za celý náš život se nám určitě nikdy nepodaří poznat celou naši Zemi, ale můžeme se o to pokoušet a vzdělávat se. V tomto nám zprvopočátku našeho života neodmyslitelně pomáhá škola a naši pedagogové, kteří se nám denně snaží přiblížit jednotlivé poznatky. Tento spontánní, bezprostřední, krátký dokument je ze života těch nejmenších a popisuje pouze nepatrný zlomek z jejich poznávání světa, nových věcí, lidí, krás i záporů. Stanete se tak svědky jedinečného setkání dětí s naší planetou. Víte, co je napadne, když jim dáte do rukou zemi? No přeci. Já se točím, ty se točíš, točíme se zde všichni a hlavně spolu! Tyto děti na to teprve přicházejí, přesto si jistě uvědomují, alespoň pocitově, že potřebují bezpečí, které spatřují ve své rodině a ve svém bydlišti.

Dokument o Elen Lackové

Elen Lacková – romská spisovatelka a národní buditelka *1921 – †2003.
Autoři projektu Robert Marcín a Ing. Jana Hnilicová vzpomínají na setkání se spisovatelkou Elen Lackovou: Největší snahou paní Lackové bylo popsat, zpřístupnit a zachovat, pro současné a budoucí generace, kulturní hodnoty Romů a vést je ke vzdělání. Svoji tvorbu zaměřila hlavně na děti, neboť jako pedagog věděla, že tento kulturní poklad musí zapadnout do čistých dětských srdcí, která budou bít vždy na poplach za vlastní identitu mladých Romů. Její pohádky mají i velmi silný sociální náboj. Při osobní návštěvě u ní, na Slovensku v Košicích, jsme dostali svolení na filmové zpracování její libovolné pohádky. Autorka byla velmi potěšena, že jsme ji navštívili. Setkání s ní bylo pro nás velkým zážitkem a tvořivým impulsem. Děkujeme Vám paní Elen!
Za boj za vlastní národ byla oceněna Řádem Ludovíta Štůra III. třídy a památnou medailí při příležitosti Dne obětí holocaustu v roce 2002.

Tajuplná podkova

Příběh pohádky se odehrává v prostředí krásné tatranské přírody. Malebnost krajiny je výrazným podtrhnutím filmu. Tak i začíná náš příběh – záběry na překrásnou horskou krajinu.
Do příběhu diváka uvede hlas vypravěče: „Možná dnes… možná před rokem… možná zítra se odehraje tento příběh, který nevykukuje zpoza devatero hor či zpoza devatera řek… je to příběh, který se odehrává tady, tady všude, mezi lidmi, mezi námi, v nás.“
Tak začíná scénář k filmu Tajuplná podkova, který vznikl v létě roku 2004 v podhůří Vysokých Tater v lokaci Stará Lesná. Tento film byl promítán a hodnocen na festivalech u nás i v Evropě.

Nekrolog (Strážnice)

Hraný film od tvůrců ze Strážnice na Moravě nese poselství, které je určeno celému našemu lidstvu. Autoři se zamýšleli nad principy života a smrti. Obrazovými symboly a mluveným slovem (mnohdy vtipnými dialogy) vyprávějí příběh režiséra a jeho herce, který se připravuje na přednesení nové teorie vývoje lidského rodu. Celý film je zakončen výzvou a nadějí v lepší budoucnost. Nesmírně zajímavé je, že tyto autory jsme zcela náhodně potkali při natáčení pohádky na Štrbském plese, kde byli na dovolené s rodiči a okamžitě se zapojili do technické spolupráce.

Audiovizuální metodická pomůcka – Nebojte se ČŠI

Paní Ing. Jana Hnilicová pracovala ve školních letech 2003/4, 2004/5 v Pedagogickém centru Praha (nyní NIDV) jako externí lektorka v oblasti obecné pedagogiky a didaktiky vyučovacích předmětů ZŠ, jmenovitě vedla kurz „Kamera jako nástroj komunikace“ v rámci programu DVPP. Ve svém lektorském působení zúročila svoji osmiletou práci s mládeží v jejich volnočasové aktivitě, zahraniční zkušenosti. Dále připravila pro PC Praha demonstrační videokazetu jako metodickou pomůcku pro učitele pod názvem „Nebojte se ČŠI“ a „Výuka počítačů na I. stupni ZŠ“.
Na střihu spolupracovali: M. Boháč a PaedDr. Jarmila Šulcová.

Vlastní tempo

V rámci pobytu na Hessenském festivalu Visionale 2003 vznikl osmiminutový videofilm Vlastní tempo, na kterém spolupracovali členové Videoklubu s odhodláním co nejlépe vyprávět o vlastních pocitech mladého člověka. Příběh vypráví o mladém hudebníkovi, jenž se nechce „utopit“ v anonymitě velkoměsta a volí své „Vlastní tempo“.
Film získal první místo a zařadil se tak mezi důležité produkty našeho klubu.

Strážci vesmíru

Jedno sobotní odpoledne, jedna internetová kavárna a my. Jsme tu a umíme to, co neumíme – to se doučíme. Při tom všem nás bedlivě pozorují „obludky“ z vesmíru. Jsou z nás paf a na lopatkách.
Autoři: Tým studentů večerní školy při Psychopedické společnosti Praha, se střihem pomohl Petr Valeš.

Světlo života

Jiří Jedlička představuje svoji chráněnou dílnu IGNIS, kam denně dochází pracovat. Úvodní titulky diváka seznamují s jeho ústřední myšlenkou – svíčka je symbolem života každého z nás. Hoří, až dohoří. Jiří však vnímá život velmi pozitivně s ohledem na mezilidské vztahy, radost ze smysluplné práce v dílně.

Scénář: Jiří Jedlička
Kamera: Jana Hnilicová
Střih a hudba: Petr Valeš
Délka filmu: 4 minuty

Všední den

Dokument k 70. výročí Speciální základní školy při nemocnici na Bulovce příjemně provází obyčejným všedním dnem v jedné z pražských fakultních nemocnic. Hrdinové této ukázky dobré péče o pacienty jsou pedagogové, kteří poskytují vzdělání v místech, kam by za mladými pacienty jejich učitel s probíranou látkou těžko přišel.
Scénář: J. Hnilicová
Kamera: Michal Boháč, Vladimír Číhal
Technická spolupráce: Tomáš Nováček
Střih a režie: Michal Boháč

Zlaté ovoce

Dokument Michala Boháče ukazuje syrový pohled na dnešní nezávislé divadlo prostřednictvím realistického vidění mladých herců. Ve filmu divák sleduje přípravu divadelního spolku Bezevšeho na jeho první hru s názvem Loutkář pod vedením nadějného režiséra Tomáše Hrušky.
Dokument byl uveden na VideoCulture Festu 2004 s tématem: Člověk v dokumentu.

Ruka a tvar

Toto jednoduché dílko je popisem tvůrčího procesu člověka – sochaře, který díky talentu, úsilí a pracovitosti dokáže vytvořit skutečná díla. Autorka chtěla zviditelnit tento jedinečný souboj člověka s přírodou a vyzdvihnout schopnost lidské ruky, která dokáže vdechnout křehký život i do zdánlivě studeného kamene. V protikladu k dílům z antiky se však divák může dovědět i více – tvorba je totiž nekonečný lidský boj, který pokud bude člověk člověkem, nemůže být u konce. V tomto boji není vítězů ani poražených. Je jedno, co člověk tvoří, důležité je, aby po něm něco zůstalo. Je to totiž nikdy nekončící lidský příběh, který bude u konce, až zmizí člověk jako druh.

Setkání se společností E (CEA)

Videoklub Praha při svých tvůrčích aktivitách navštěvuje s kamerou různá místa, kde se děje něco neobvyklého. Zároveň se snaží zapojit do tvorby i handicapované jedince, skupiny. Proto se Jiří Jedlička po úspěšně dokončeném vlastním dílku Světlo života velmi angažoval v jiném tématu. Bylo dohodnuto, že se pojede do Želetavy, kde popisovaná společnost vyvíjí své prázdninové aktivity, zejména hypoterapii pro rodiče s dětmi z celé republiky. Od začátku bylo jasné, že jde o dokument, který bude sloužit veřejnosti, samotným členům asociace, bude promítán na celostátní mezinárodní konferenci v Praze koncem listopadu, na amatérských festivalech. Dokument měl přibližný scénář – představení společnosti ve svém nově vybudovaném zázemí v Praze, popis letní aktivity, rozhovory s lidmi – jak žijí s touto nevyléčitelnou nemocí, rozhovor s terapeutem – kůň a člověk, atd. Pro Jiřího to byla velká zodpovědnost, se kterou se vyrovnával s obrovským tvůrčím zápalem. Sám zprostředkovával celou řadu rozhovorů, za kamerou mu byla užitečným pomocníkem Jana Hnilicová, na postprodukci se podílel Petr Valeš. Tento snímek je věnován všem lidem, kteří se dovedou poprat se životem, i když k nim jejich osud není právě příznivě nakloněn.
Děkujeme vedení společnosti, zejména paní ředitelce M. Kolářové, za důvěru v naší tvorbu.

Dobro a zlo

Celý příběh je týmovou konstrukcí autorů s mentálním handicapem, natáčel se ve městě Tábor- kde máme dobré zázemí i z hlediska interiéru – půda činžáku, vězení – sklep, voda – rybník Jordán. Natáčení předcházel písemný scénář, kamera byla záležitostí Filipa Kletvíka, na anděla si zahrála nová členka kurzu Renátka. Název dílka napovídá, že tento protiklad nás doprovází na každém kroku, a kde to všechno začíná? Zlo se narodí v kolébce, je symbolizováno pistolí. Po té je personifikováno do postavy zloděje. Ten má na svém vrubu krádeže na půdách obyčejných domů. Jak to bývá, zlodějina má krátké nohy, zasahuje policie. Zloděj je vězněn a zpytuje svědomí. Asistuje mu při tom anděl, který ho vyvede ze scestí na dobrou cestu. Po té je zlo utopeno.

Dva světy

Film pojednává o pomíjivost vnějšího světa, jeho prázdnotě, bezduchosti v protikladu k duchovnímu světu, ve kterém můžeme najít sílu, lásku a naději k životu.
Autorka: Pavlína Mašková, koprodukce: o.s. Plaská Lilie, Plzeň

Soud

Na 15. ročníku festivalu Visionale ve Frankfurtu nad Mohanem vznikl tento film jako tvůrčí počin trojice zástupců Videoklubu: P. Valeše, M. Boháče a M. Nejepsy.
Film na téma „Respekt“ byl u diváků kladně přijat a porotou oceněn 3. místem v soutěži mezinárodních filmů.

Brýle v hrnci

Na 15. ročníku festivalu Visionale ve Frankfurtu nad Mohanem vznikl tento film jako tvůrčí počin trojice zástupců Videoklubu: P. Höschela, J. Lipavského a Reginy Rádlové. Studenti gymnázia v Josefské, Praha 1.
Film na téma „Respekt“ byl u diváků kladně přijat a oceněn 3. místem v soutěži mezinárodních filmů.

Špatný den

Ve spolupráci s AlT filmem jsme vytvořili „úsměvné“ dílko Špatný den, kde si zahrál jak Patrik Höschel, tak Honza Lipavský.
Film spadá do kategorie zvukových filmů, které vyprávějí příhody, tak jak je zažívá současný mladý člověk. Ztráta lásky, boj s revizorem, ztráta místa- zaměstnání, automobilu, a ani dívka nově vstupující na scénu nemůže zachránit život hlavního hrdiny. Ten umírá pod koly vlastního automobilu řízeného zlodějkou. Závěrečná píseň dává divákovi naději, že šlo jen o film. Nicméně vede k zamyšlení, že takováto příhoda se může stát každému.

Ráno

Skupina studentů z Berouna vytvořila své první zdařilé dílko Ráno.
Hlavní myšlenkou filmu je obyčejná ranní příhoda, kdy hlavní postava vstává do školy, běží jako o závod, aby nepřišla pozdě do výuky, a s hrůzou zjistí, že je sobota. Jde o úsměvnou příhodu, která se může stát komukoliv z nás a určitě se i stala.

Pohlednice z Tábora

Celá skupina studentů Večerní školy vyjela z Prahy ven.
Měli jsme plán:
představit město Tábor ve své kráse, sebe, jak je nám lehce na výletě a hrajeme si jako malé děti, dostáváme se na věž – Jirka Snopek vůbec poprvé – chtěli jsme si spolu popovídat, navštívit knihovnu. Písnička Šly panenky silnicí jsou naší paralelou, jdou s námi ruku v ruce.

Zvířata v ZOO

Dva chlapci, Tomáš Kratochvíl a Tomáš Polomský, natočili film Zvířata v ZOO. Tento film pojednává o životě zvířat v Pražské ZOO. Je tam zachycen i lachtan Gaston, který při povodních v roce 2002 uplaval a byl nalezen mrtvý za hranicemi naší země. Film má i titulky v českém a anglickém jazyce. Podle představy tvůrců má sloužit také dětem se vzdělávacími obtížemi.

Mezi dvěma světy

Skupina dívek z Gymnázia v Josefské natočila film Mezi dvěma světy. Příběh o postiženém chlapci, kterému se jako jednomu z mála podařilo díky péči svých rodičů, základní školy, vzdělávací metodě, osobního asistenta a přátel začlenit do společnosti „normálních lidí“. Přestože je film protkán množstvím citlivých scén, měl by diváka zahřát u srdce, protože Vojta všem ukázal, že každý člověk může bojovat a nikdy by neměl ztrácet naději. Dívky z gymnázia Josefská se tomuto filmu věnovaly opravdu naplno, trávily s Vojtou svůj volný čas a svým citlivým přístupem si ho získaly. Přesto, že tento film byl jejich prvním dílkem je na něm vidět kus dobré práce. Společně s dobře vybranou hudbou jistě zaujme nejednoho diváka.

Film byl oceněn Cenou mladého diváka na Junior filmu ve Dvoře králové nad Labem.

My

Na tomto filmu pracovala skupina handicapovaných tvůrců a scénář vznikl velmi spontánně, zazněla jen jediná věta „film bude O Nás“. Při práci se pouze průběžně zjišťovalo, zda záběry odpovídají názvu a subjektivnímu pocitu. Jde o osobní prezentaci jednotlivců se zaměřením na jejich záliby, koníčky. Inspirující byla též předvánoční, podvečerní Praha. Konečné ozvučení je provedeno skladbami, které každý člen skupiny má rád a dobře je zná. Každý je jiný a přitom celkový dojem z filmu působí na diváka uceleným dojmem jako skupina sama.

Romano suno

Snaha o popis snové představy skupiny mladých Romů, kteří žijí ve velkoměstě. V úvodní scéně letící pták symbolizuje touhu po volnosti a svobodě, následující scény pak touhy po družnosti, vzájemném sepětí s přírodou. Film má originální hudební pozadí. Písničky jsou vybrány z hudebního odkazu kulturních tradic a jsou nazpívány samotnými herci a skupinou Čirokloro. Scénář a hudba byla v režii skupiny žáků ze ZŠ Havlíčkovo nám. v Praze 3, kamera a postprodukce naopak v režii starších studentů. Na závěr má sólo Edita, která v původním jazyce zpívá píseň k Bohu, aby je pomohl vést. Na jejich nelehké cestě.

Tento film získal ocenění na Videofestivalu 2002 v Rakovníku.

Skladatelova inspirace

Každý skladatel potřebuje při své tvorbě notnou dávku inspirace. Autoři se pokusili ztvárnit slavného českého hudebního skladatele, Bedřicha Smetanu při komponování symfonické básně Vltava (cyklus symfonických básní „Má vlast“). Film je protkán množstvím scén, kdy se Smetana vrací do svých dětských let, které mohl strávit právě u citované řeky. Zároveň se autoři pokusili divákovi přiblížit atmosféru doby, ve které skladatel B. Smetana žil (1824 -1884).

Život v Praze

Tento snímek může být brán jako ukázka soužití, konfliktů a jiných společenských problémů mezi generacemi (minulost – přítomnost). Jsou zde zachycena stará a nová prostředí Prahy, jejich skloubení a soužití. Snímek byl tvořen převážně v centru metropole, a proto jsou zde patrné dobové rozdíly. Vypovídá i něco o životním stylu Pražanů, kteří se, zvláště v centru, potkávají s minulostí skoro na každém kroku. Hudba byla volena podle materiálů, které jsme měli k dispozici, a podle času, který na kompletaci byl, a upravena pomocí zapůjčeného zařízení.

Prezentace CZ

Tvořivý přístup a umělecká snaha po vyzkoušení jednotlivých kroků práce s kamerou v celé její šíři a technické dokonalosti, stejně tak postprodukce, vč. hudby. Obrazy jsou seřazeny na základě klíče – kde se nacházíme – demograficky, místně, přístrojové vybavení, technické zázemí, skupiny studentů zapojených ve Videoklubu. Filmem je prostoupena i snaha po předvedení nápadů (scéna s el. proudem, scéna ve třídě). Na postprodukci se podíleli hlavně studenti, kteří již měli zkušenosti z minulých let a tohoto filmu využili jako instruktážního materiálu pro ostatní zapojené členy. Každý, kdo měl zájem, si to mohl zkusit. Tento postup se ukázal jako velmi vhodný, poměrně snadno mohl být ve skupině zájemce velmi rychle zaučen. se stal každý pracovní tým zcela nezávislým.

Doping

Film byl doprovázen pouze hudbou. Starší studenti svým filmem poukázali na nebezpečí drog ve sportu. Sledují cestu jedince, která vede k očividné zkáze pro výkon a popularitu. Film byl přijat kladně i vzhledem k aktuálnosti tématu.

Anděl a ďábel

Film Anděl a ďábel vznikl jako druhý pilotní film v řadě, který vytvářela skupina lidí ve složení: Michal Nejepsa, Petr Valeš, Jaroslav Stejskal, Andrea Voštová, Michal Vondráček a Michal Boháč.

Byl jsem požádán, abych napsal příběh o mladém člověku. Možná proto, že náš první film (Šachová partie) byl poněkud statického rázu, jsme se uchýlili k natočení svižného aktivního příběhu. Byli jsme určitě ovlivněni lehkostí s jakou jsme natáčeli první dílo a do jisté míry i ostatními filmy, které jsme z ciziny viděli. Nechtěli jsme se zase pouštět do bezpříběhového vyjádření myšlenky. Chtěli jsme vyzkoušet něco nového a lákavého, čímž byl pro nás zfilmovaný příběh s „živými“ herci.

„Přednesl jsem námět dvou lidí, jednoho dobrého a druhého špatného – každý z nich má svou nadpřirozenou postavu (zde je možná patrný odkaz na lidovou slovesnost), která ho doprovází a sleduje jeho chování. Jde o protiklad, který se v závěrečné scéně setká v souboji“. Michal Boháč (autor scénáře)

Protiklady

Snaha po vyjádření rozdílu mezi chováním a vlastnostmi chudého žáka a bohaté žákyně základní školy vedla tvůrce k ztvárnění příběhu, v kterém chtěli ukázat, že v kritické situaci se prověří charakter. Málo oblíbený žák, sociální „outsider“ přispěchá na pomoc a všemi oblíbená dívka naopak zbaběle utíká od povinnosti pomoci jiné dívce při karambolu s kolem (je sražena spolužákem). Tvůrci zároveň cítili, že nechtějí být v roli soudců. Proto si od filmu vytvořili ironický odstup tím, že ho zarámovali do kontextu, film ve filmu. Na obrazovce je to vyjádřeno přepínáním, laděním kanálů, pak začátek filmu.