Aneb …“Cesta do hlubin študákovy duše..“
Myšlenka organizovat vlastní festivaly vznikla ze samé podstaty tvůrčí práce.
Ukázalo se, že tvořit jen tak do šuplíku je pro filmující skupiny nedostatečné a demotivující.
Kdo z nás by si nevzpomněl na radost z pochvaly našich dětských kreseb, básniček.
Postupně, jak jsme dospívali, pochvaly byly přijímány sice z rezervou, ale hladily naši duši.
Také jsme chtěli vědět „….proč se líbí nebo nelíbí…..“ , aniž jsme si to uvědomovali, šlo o otevřený dialog mezi naším výtvorem (produktem), tvůrcem (já) a hodnotitelem (babička, matka, otec, spolužáci, učitel, divák).
Vážili jsme si lidí, kteří nám dokázali zdůvodnit proč a kde je chyba.
Pokud se v našem okolí našel někdo takový, stal se naším spojencem a hnacím motorem k další činnosti.