Aneb …“Cesta do hlubin študákovy duše..“ Myšlenka organizovat vlastní festivaly vznikla ze samé podstaty tvůrčí práce. Ukázalo se, že tvořit jen tak do šuplíku je pro filmující skupiny nedostatečné a demotivující. Kdo z nás by si nevzpomněl na radost z pochvaly našich dětských kreseb, básniček. Postupně, jak jsme dospívali, pochvaly byly přijímány sice z rezervou, ale hladily naši duši. Také jsme chtěli vědět „….proč se líbí nebo nelíbí…..“ , aniž jsme si to uvědomovali, šlo o otevřený dialog mezi naším výtvorem (produktem), tvůrcem (já) a hodnotitelem (babička, matka, otec, spolužáci, učitel, divák). Vážili jsme si lidí, kteří nám dokázali zdůvodnit proč a kde je chyba. Pokud se v našem okolí našel někdo takový, stal se naším spojencem a hnacím motorem k další činnosti.